MIMINKA útočí na byznys

8. 4. 2008

Současný baby boom vede k tomu, že se řada firem vylidňuje. Šéfové zjišťují, že nechat odejít mladé profesionálky na mateřskou může být dost velký problém. Začali tedy hledat cesty, jak je přilákat zpět. A české maminky to vítají.

Karafiát s asparágusem, neforemné vlněné šaty se skotskou kostkou a v nich dojatá těhotná paní, loučící se s kolegyněmi, hladící smutně vysychající pásku svého psacího stroje. Tak ženu odcházející na mateřskou dovolenou viděly socialistické seriály. Současný scenárista by vykreslil docela jinou hrdinku: nechce trávit dlouhá léta jen přebalováním a čekáním na manžela, nechce nechat svůj intelekt zkorodovat a ztratit svou cenu na trhu práce. Zkrátka přeje si co nejdříve se vrátit do práce.

A čím dál víc firem si takových žen považuje. Vědí proč. V řadě z nich totiž současný baby boom vyvolal téměř personální krizi. V mnoha úsecích je na mateřské či rodičovské dovolené i 20 % žen. Firma Siemens má „doma“ 500 maminek, T-Mobile 450 a i mnohem menší opavská farmaceutická společnost IVAX 50–70 matek. Miminka personálně vysávají firmy a ty si uvědomují, že ženám musejí něco nabídnout, aby neseděly doma celé tři roky, jak jim díky na evropské poměry velmi štědré podpoře nabízí stát.

„Dříve se s těhotnou pracovnicí přestalo počítat, ona prostě byla ta, co odchází,“ říká Linda Sokačová z Gender Studies, která se studiem rovných pracovních příležitostí u nás zabývá. V posledních cca čtyřech letech se však rodit rozhodla i značná část středního a vyššího managementu, a tak firmy – hlavně pobočky nadnárodních společností – začaly uplatňovat „rodičovskou politiku“, která je na Západě běžná. Není totiž výhodné nechat matku odejít, pak školit náhradu a čekat, kdy otěhotní i ona.

Martina Šmidochová na návrat do práce myslela už ve třech měsících svého syna. Coby personální ředitelka společnosti Microsoft věděla, jak na to. Zpočátku pracovala z domova. Ve chvíli, kdy syn Filip začal lézt a hrozilo, že spolyká mobil a vyloupe z klávesnice všechny kostičky, přešla na částečný úvazek, a když se Filip v roce postavil na nohy, odcupital s radostí do dětského centra Pohádka a jeho maminka do Microsoftu na plný úvazek. „Dnes se v práci zabývám tím, co pro mě bylo aktuální jako matku,“ říká Martina. „Vše záleží na aktivitě maminky, pokud se rozhodne, že chce být tři roky doma a užívat si mateřství, respektujeme to. Pokud se však chce vrátit dříve, může, snažíme se vymyslet jak.“ Ne nadarmo získal Microsoft třetí místo v Soutěži o nejlepší filmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v ČR pořádanou Gender Studies. Spolu s ním ocenění převzaly i IBM ČR, Mediatel a Allianz Pojišťovna.

Slaďování pracovního a osobního života, tzv. work life balance není nový termín, v USA s ním sociologové operují už od konce 70. let. Britská socioložka Catherine Hakimová v této souvislosti rozlišuje tři typy žen: ty orientované na domácnost, využívající plně podpory státu, soustředící se na rodinu, jejichž kariéra je bezvýznamná; pak ty orientované čistě na kariéru, neustále se vzdělávající a velmi často bezdětné; a nakonec na ty, které mají snahu stihnout obojí, kariéru i rodinu. A těch v Česku rychle přibývá.

Řada firem proto nabízí částečné úvazky, často v kombinaci s prací z domova a pružnou pracovní dobou. „Dobrou zkušenost máme například s účetnictvím – maminka pracuje z domova na poloviční úvazek, k práci potřebuje pouze notebook, připojení k internetu a mobilní telefon. Do práce dochází jen jednou za měsíc vyřídit administrativní formality,“ říká Jan Kopecký z oddělení marketingu a komunikace Siemensu.

Pro maminky, třeba i ty, které se ještě nerozhodly, zda stráví celou státem vyměřenou mateřskou doma, zda se do práce vůbec kdy vrátí nebo zda nastoupí co nejdříve, je důležité i to, když cítí, že na ně firmy nezapomněly. Že jim posílají informační bulletiny, nabídky školení, angličtiny, ale třeba i pozvánku na firemní party. Martina Kemrová z public relations oddělení T-Mobilu CZ uvádí, že ženám na rodičovské dovolené firma poskytuje služební telefon, vybrané služby zdarma, slevy na produkty od různých partnerů nebo nadstandardní zdravotní péči.

Jaká je dobrá matka

Socioložka Radka Dudová ve sborníku Ženy na trhu práce z loňského roku si všímá, že mnohé zaměstnané maminky mívají výčitky a pocity nedostatečnosti. V Česku totiž stále ještě doznívá koncept „intenzivního mateřství“. „,Dobrá matka‘ je zaměřena výhradně na pečování o své děti, své vlastní zájmy ztotožňuje se zájmy svých dětí, případně je staví do pozadí, věnuje svým dětem maximum své energie, času a citů,“ píše Dudová. Kateřina Müllerová, analytička průzkumu trhu a veřejného mínění, která na téma work life balance připravuje výzkumy, souhlasí: „Matka s dítětem do 3 let pracující na plný úvazek je často vnímána negativně. Je tu silně zakořeněný tradiční model matky coby ochránkyně krbu, pečující o dítě a nevydělávající.“

Eva Božíková pozoruje svého osmiměsíčního Ondřeje, který se plazí v dětském koutku jedné pražské kavárny. „Jak si představuji ideální pracovní týden? Tak dva celé dny v týdnu. Důležité je, aby se to netáhlo dál, prostě si odpracovat své dva dny a pak mít čistou hlavu, nepřemýšlet, komu ještě zavolat.“ Paní Božíková pracuje jako specialistka prodejního týmu franchisingové realitní společnosti RE/MAX. Její úvazek je projektový, tedy částečný, vztahující se na konkrétní úkoly.

Právě částečné úvazky jsou klíčem k úspěchu. Zatímco ale v Holandsku tímto způsobem pracuje celých 75 % žen a ve Velké Británii 43 %, u nás je to zatím pouze 8 %.

V Česku totiž ještě nevymizelo tradiční uvažování, že práce znamená klasický plný úvazek, který zároveň přináší výčitky, že se dítěti dost nevěnuji, plus nervy, co s ním, když je nemocné. Důsledkem je, že řada matek zůstává doma po dobu celé mateřské, k jednomu dítěti se přidá další, a tím naskáče počet let ztráty kontaktu se zaměstnáním. Proto se po rodičovské dovolené vrací ke svému zaměstnavateli pouhá polovina matek, což je nejméně v rámci EU. Buď o ně zaměstnavatel ztratil po tak dlouhé době zájem („vypadla z praxe“, „máme už někoho jiného“), nebo si sama žena myslí, že „už by práci nezvládla“, případně si prostě zvykla na to, že rodinu živí manžel.

Na této praxi tratí všichni: firmy, které přicházejí o kvalifikované zaměstnance, matky, kterým se přetrhla kariéra, a nakonec i stát, který po tři roky posílá rodičovské příspěvky a ještě za matky platí zdravotní a sociální pojištění. Tak velkorysou politiku, jakou má český stát vůči matkám, si ani mnohonásobně výkonnější ekonomiky na Západě nedovolily. Tam matky odcházejí do práce, většinou ještě než je jejich dítěti rok. Platí si chůvy nebo je dávají do jeslí.

Zdaleka ale nejde jen o ekonomický aspekt. V sociologických výzkumech, na kterých se Kateřina Müllerová podílela, se ukazuje, že matky s dětmi kolem 1,5 roku a staršími prostě nechtějí celý den sedět doma až do doby, než jejich ratolesti budou tři roky, jak jim to nabízí stát. „Matky chtějí zvládnout oboje – dítě i práci, chtějí si dítě užít a chtějí si udržet pracovní pozici, chtějí být co nejlepší v obojím,“ říká Müllerová, podle níž si matky také uvědomují, že ani pro dítě není nejlepší, když je s ním matka celý den. Prací se odreaguje, získá psychickou pohodu, sebevědomí a dítě, které je mezitím v jeslích, školce či s chůvou, dostane jiné podněty. Od roku a půl ostatně většina dětí intenzivně vyhledává společnost vrstevníků. Z výzkumů Müllerové vyplývá, že vůbec nejraději by si ženy vybraly kombinaci částečného úvazku s tzv. home office, prací doma, pro případ, že by dítě bylo nemocné.

Samozřejmě ne každá maminka se hrne do práce, autorkou tohoto textu dotazované novopečené matky si své děti užívají, baví je kojení a některé si i chválí dočasné odpojení od pracovních problémů a shonu. Ovšem většina se shoduje, že by se rády „zapojily do procesu“ dřív, než jim nabízí stát.

Kateřina Müllerová dodává: „Jedná se sice o ,hypotékové matky‘, jejichž rodinný rozpočet může být kvůli splátkám za bydlení našponovaný, ale peníze jako hlavní důvod neudávají: je to potřeba seberealizace, socializace. Ženy si chtějí udržet pozice, být v kontaktu s oborem a kolegy. Ale taky odreagovat se od dítěte a mít sociální i finanční nezávislost na manželovi.“

Firmy, jež stojí o částečné zaměstnání mladých maminek, musejí bojovat s konkurencí státu. Stejně jako jinde v Evropě. Zatímco v Irsku či Holandsku rodičovské příspěvky neexistují a matek na dovolené tak zůstává nejvýše 40 %, v Německu, Dánsku nebo Finsku, kde je příspěvek významný, se pro rodičovskou dovolenou rozhodne až 90 % matek.

Proto firmy, které nechtějí, aby jim současný baby boom dál odsával kvalifikované zaměstnankyně, musejí nabízet co nejvíc zvýhodnění. Vedle možnosti pracovat doma a flexibilní pracovní doby je to třeba tzv. jobsharing. „Dvě maminky u nás sdílejí jednu pozici. Je to marketingová role ve vývojovém oddělení,“ vysvětluje Martina Šmidochová. „Každá zodpovídá za určité projekty, mají pravidelné meetingy. Pro všechny pozice je možná klouzavá pracovní doba, to se netýká jen maminek. Všichni musejí být k dispozici, to znamená na telefonu, mezi půl desátou a třetí hodinou.“ Podle Kateřiny Müllerové je na Západě běžné, že přímo ve firmě jsou dětské koutky či dokonce firemní mateřské školky, kam lze ratolest odložit, když maminka potřebuje pracovat. Nebo firma dává příspěvek mateřské školce, která pak musí přijmout děti jejich zaměstnankyň. Hlídací koutek dětí má například ČSA. Jiné firmy spolupracují s některou soukromou školkou v okolí, to se daří například IBM The Park nebo ČSOB v Radlické ulici v Praze.

Většina českých firem se však zatím o osud „svých maminek“ příliš nezajímá. „U nás je situace zkostnatělá, matky jsou většinou závislé na osobní vůli šéfa, zda jim nějaké neoficiální zvýhodnění poskytne, jinak nemají šanci na dřívější návrat do práce než ve třech letech věku dítěte,“ říká Kateřina Müllerová. Navíc i když je ženě slíben poloviční úvazek, snadno se stane, že brzy pracuje, jako by byla zaměstnaná nastálo – za poloviční plat. Jak upozorňuje Linda Sokačová, řada firem také na částečné úvazky přistupuje jen neoficiálně (šetří tím na daních a sociálních odvodech), takže se to řeší různými dohodami o provedení práce, nebo dokonce načerno se všemi nevýhodami z toho plynoucími. Osvícené firmy, jež si potenciál mladých matek uvědomují, ovšem nelitují. „Mluvila jsem s několika top manažery, kteří mají ve svých týmech čerstvé maminky, a shodně tvrdí, že jsou to velmi efektivní zaměstnankyně, chtějí být stoprocentní, protože se cítí dlužné a chtějí sobě i okolí dokázat, že zvládnou práci i dítě a nic neošidí,“ vysvětluje Kateřina Müllerová. „Matky si většinou umějí dobře zorganizovat den, úkoly, mají perfektní time management.“ Navzdory obvyklým nářkům, že nic nestíhají, a obavám, zda jsou dobré maminky, se totiž většina matek během několika týdnů s dítětem v náručí rekvalifikuje na úspěšnou rodinnou manažerku, která zvládá ekonomiku, logistiku i lidské zdroje v jednom. Jitka Schrothová, manažerka zákaznických analýz v T-Mobilu a matka dvouleté dcery, říká: „Dnes problémy řeším rychleji, víc si určuju priority. Prostě mám pocit, že svoji práci teď dělám stejně dobře, ale efektivněji, protože vím, že musím jít v 17 hodin domů a být mámou.“

Ať už práce z domova nebo částečný úvazek, v pracovní době musí dítě z náručí ven. O chůvách přemýšlely všechny dotazované. Profesionálky v tomto oboru v Česku ovšem nejsou zdaleka tak běžné jako na Západě. I oslovené maminky vyřešily své hlídání většinou jinak než najímáním cizího člověka. Martině Šmidochové pomáhá maminka, Evě Božíkové tchyně a babička, Kateřině Müllerové i Jitce Schrothové sestry. „Moje sestra bohužel nemůže hlídat celý týden, ale měla jsem štěstí, můj strýc šel do předčasného důchodu a sám se mi nabídl, že bude hlídat po zbytek týdne, kdy sestra nemůže. Trochu mě to zaskočilo – chlap a chůva? Ale strýc to zvládá skvěle a i pro dceru je to dobrá kombinace rozdílných přístupů a aktivit,“ říká Jitka Schrotová.

Kdy oznámit tajemství

Samostatnou kapitolou je začátek „maminkovské kariéry“, která startuje dnem, kdy v práci oznámíme, že jsme těhotné. Jitka Schrothová otěhotněla v době, kdy pracovala v Londýně u mezinárodní telekomunikační firmy. Když se o svém těhotenství v práci zmínila kolegyni, odkázala ji na firemní dokument s podrobným popisem, co, kdy, komu a proč sdělit, jaké má zákonné a firmou určené povinnosti a úlevy. Dozvěděla se rovněž, za jakých podmínek firma nabízí návrat do zaměstnání, omožnosti práce z domova, částečném úvazku či odstupňovaném finančním bonusu při návratu do 4, 6 a 12 měsíců. Svému nadřízenému pak předala požadované lékařské potvrzení a formulář s předpokládaným termínem porodu a datem nástupu na mateřskou. Už tehdy se firma zajímala, kdy a jak se bude chtít vrátit do práce.

Firmy ve Velké Británii podle Jitky berou mateřství prakticky, jako součást nejen osobního, ale i pracovního života svých zaměstnankyň. Nepochybně i díky tomuto přístupu se Britky vracejí do – alespoň částečného – zaměstnání často po 6 měsících po porodu.

A podobně se rozhodla i Jitka Schrotová. Když ale před několika měsíci otěhotněla podruhé, tentokrát už doma v Česku, uvědomila si, jak jí podobně propracovaný dokument v českých podmínkách schází. Každopádně ani po druhém dítěti nechce zůstat tři roky doma. „Pro mě je při práci s malým dítětem nejdůležitější být flexibilní, to znamená mít mobil, notebook, vzdálený on-line přístup do firmy a klouzavou pracovní dobu. Díky tomu vím, že když to bude nutné, budu moci být se svým dítětem. Zkrátka že můžu ze zaměstnání v případě potřeby odejít a můj zaměstnavatel souhlasí. A pro firmu je zase dobré, že nejsem hlavou doma a v kanceláři pouze tělem.“

Jinými slovy, aby mohly matky mít flexibilní pracovní dobu anebo pracovat z domova, musejí firmy zaujmout trochu jinou filozofii, než je běžná dnes. Například uznat, že v éře internetu, notebooků a mobilních telefonů není nutné, aby jejich zaměstnanci fyzicky seděli na židlích v kanceláři. Stačí, budou-li k dispozici, když je potřeba. Šéf by se měl naučit spolehnout na to, že jeho lidé doma skutečně pracují, a spíš než na množství odpracovaných hodin se zaměřit na výsledek. A ženy, jako je autorka tohoto textu, která má doma desetiměsíčního syna, ale zrovna netouží další dva roky strávit mezi bábovičkami na pískovišti, se jim za to nepochybně odvděčí.

Martina Šmidochová personální ředitelka Microsoftu, syn Filip, 2,5 roku „Během těhotenství jsem byla nabitá energií jako nikdy předtím, cítila jsem tak extrémní sílu, až jsem nechápala, odkud se bere. Měsíc před porodem jsem měla vše připravené, přesto jsem do práce občas docházela, chyběl mi kontakt a ten shon. Po porodu jsem začala o práci uvažovat poměrně brzy, i když jsem si užívala času na sebe, neustále jsem chodila s kolegy na obědy. Na mé místo za mě nikdo nenastoupil, čekali, až se vrátím. Původně jsem chtěla nastoupit na částečný úvazek, ale nakonec jsem začala pracovat už v jeho třech měsících. Převážně z domova, do kanceláře jsem přišla tak na čtyři hodiny týdně. Tzv. home office může matka provozovat bez hlídání jen do chvíle, kdy začne dítě lézt. Pak jsem přešla na částečný pracovní úvazek, tedy na dva a půl dne jsem byla v kanceláři, dva a půl dne doma. Když byl synovi rok a začal chodit, nastoupil do baby klubu Pohádka, kde byl nadšený, a já mohla zpátky na plný úvazek. Nyní chodí pár dní v týdnu do školičky v místě bydliště, jinak mi pomáhá s hlídáním maminka. Nejdůležitější je motivace. Pro mě je totiž moje práce zároveň koníček.“

Eva Božíková specialistka prodejního týmu RE/MAX, syn Ondřej, 8 měsíců  „Ze zaměstnání jsem odešla asi dva měsíce před porodem ze zdravotních důvodů, ale zůstávala jsem na mailu a telefonu k dispozici. I na mateřské a rodičovské dovolené jsem věděla o přípravách všech nových strategií. Když byly Ondřejovi 3 měsíce, začala jsem pro firmu opět částečně pracovat. Plánuji a koordinuji aktivity prodejců, telefonuji, dojednávám schůzky, na které pak chodí moji kolegové. Standardně pracuji tři až čtyři dny v kuse a pak mám třeba týden volno. Během práce mi hlídají tchyně a babička. Nešla jsem do práce kvůli penězům, můj partner vydělává tak, že celou rodinu zabezpečí. Chci se ale cítit potřebná a užitečná.“

Kateřina Müllerová, analytička výzkumu trhu a veřejného mínění na volné noze, dcera Anna, 2 roky „Dítě jsem se rozhodla mít v 32 letech, poté, co jsem skončila v nadnárodní firmě a odešla na volnou nohu. Neuvažovala jsem, jak bude můj život s dítětem vypadat, hodně věcí mě překvapilo, pracovat jsem nicméně začala v 6 měsících Anny. Pracuji na volné noze, zčásti doma na počítači, zčásti běhám po schůzkách a moderuji diskusní skupiny (vždy celé odpoledne cca 2x v týdnu). Poté, co jsem zjistila, že s dítětem na klíně se nedá odeslat ani e-mail, jsem si pořídila hlídání na vše – tedy i pokud pracuji doma. Mám štěstí, hlídá mi vlastní sestra, která je navíc dětská zdravotní sestra, jsem maximálně spokojená.“

Nora Grundová

zdroj: Lidové noviny